Klíště vysaje stonásobek své váhy. Jako kdyby člověk pil sto piv v hodině

Jan Perner (33) je mladý vědec z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Za svou krátkou vědeckou dráhu již dokázal novými metodami významně pokročit ve výzkumu klíšťat a dalších roztočů. Výrazně tak přispívá k hledání účinných prostředků v boji proti těmto parazitům a nemocem, které přenášejí. Za to byl nyní odměněn prestižním oceněním - Prémií Otto Wichterleho pro výrazné vědecké talenty.

Prý se vám podařilo vyrobit výzkumné prostředí pro klíšťata, která se přisají v domnění, že jde o jejich klasického hostitele. Vy je pak můžete pozorovat a měnit podmínky, aniž byste museli použít laboratorní zvíře. Jak to děláte?
Na vytvořenou silikonovou imitaci kůže aplikujeme hostitelský parfém, který si vytváříme - hovězí, srnčí nebo myší. Klíšťata pak nabývají dojmu, že jsou na hostiteli, a dokážou na tomto systému sát podávanou krev.

Co přesně zkoumáte?
Ve výzkumné části se zabýváme rozložením krve na jednotlivé molekulové frakce a zjišťujeme, které látky z hostitele klíště potřebuje pro svůj vývoj a rozmnožení. To pochopitelně na živém hostiteli dříve nešlo. V aplikované části se zabýváme testováním látek proti klíšťatům a roztočům, ať už v laboratorním rozsahu pro vlastní vývoj nebo zakázkové testování látek.

Klíšťata krmíte krví různého složení. Co jste zjistili?
Zásadní je zjistit, jaké molekuly z hostitelovy krve jsou pro klíště životadárné a jakými metabolickými dráhami je klíště získává. Tyto údaje totiž zaručí, že testovaná látka uškodí jen klíštěti, protože si vyvinulo specifickou metabolickou dráhu pro trávení krve, a ne člověku, psovi nebo kočce, protože ti na trávení krve nejsou adaptováni. Tím pádem nevytvářejí molekulové cíle, na které by se účinná látka vázala, a tudíž pro ně není nebezpečná.

Celý článek k přečtení zde.

Další popularizace: 

• Jan Perner v Událostech na ČT1 - Prémie O. Wichterleho za rok 2019