Dva měsíce na ledoborci
Molekulární bioložka Olga Flegontova se kvůli vzorkům pro svůj výzkum vydala na Arktidu i Antarktidu. Zkoumá mořské organismy, na které je i oko mikroskopu krátké. A je pro ně ochotná vyrazit až na kraj světa.
Jsou téměř průhlední, stokrát menší než špendlíková hlavička a většina lidí vůbec netuší, že existují. Čím vás jednobuněční prvoci zvaní diplonemidi uhranuli?
Vědci je objevili teprve před dvaceti lety. Od té doby se ale ukázalo, že jde o jedny z nejpočetnějších a druhově nejbohatších organismů mořského planktonu. A to mi připadá naprosto fascinující! Zatím se zdá, že existuje zhruba osmdesát tisíc druhů diplonemidů. Nepochybně tak musí být nesmírně důležití pro správné fungování oceánu.
Jsou malí, ale šikovní…
Přesně tak. Moc dalších informací však o nich zatím nemáme. Víme jen, že tito prvoci s nenápadnou oválnou buňkou a dvěma bičíky žijí zejména v hloubkách od dvou set metrů, kde tvoří hlavní součást planktonu. Ale zda jde o predátory nebo parazity, se ještě prokázat nepodařilo. Přikláníme se však spíše k první možnosti.
Trávíte tedy dny nad mikroskopem a snažíte se o nich zjistit víc?
Kdepak. Zvětšovací technika na ně nestačí. Diplonemidi měří na délku méně než dvacet mikrometrů. I pod mikroskopem jsou tedy příliš malí na to, abychom je dokázali od sebe odlišit. Při jejich zkoumání se proto uplatňuje hlavně molekulární metoda zvaná DNA barcoding, jejíž název vznikl z anglického výrazu „barcode“, čili čárový kód. Tato metoda k rozlišení jednotlivých druhů organismů využívá pořadí „písmen“ v jednotlivých úsecích DNA
Takže svůj jedinečný čárový kód mají nejen výrobky v obchodech, ale i živé organismy?
. Dá se to tak říct. U organismů však onen kód samozřejmě nestojí na číslech, ale vychází z genetických znaků. Barcode je zkrátka takový úsek DNA, ve kterém se pořadí „písmen“ u dvou různých druhů od sebe liší co nejvíce, a naopak mezi jedinci stejného druhu co nejméně. Dopracovat se k němu však není jednoduché.
