Nechte si přečíst svou DNA, můžete žít déle, zdravěji a spokojeněji, říká držitel České hlavy
„Kdyby lidé reagovali na své genetické předpovědi, mohli by si prodloužit život,“ říká Julius Lukeš, prezident světové protozoologické společnosti, držitel České hlavy a nejcennějšího evropského grantu, který zkoumá nové možnosti léčby fatálních genetických nemocí. Recept s týmem našli v prvokovi podobném trypanozomě. „A já chci zkoumat, jestli z té mršky nevyčteme ještě něco podobně bláznivého,“ dodává parazitolog, který už je alergický na otázky k chovu tasemnic ve vlastním těle. Naštěstí je spousta dalších, na které se můžeme ptát.
Převzato z denikn.cz
V našem posledním rozhovoru jsme probírali mikrobiom, jehož popularizaci jste se před pár lety intenzivně věnoval. Tehdy jste si nechal udělat rozbor svého mikrobiomu. Teď rád mluvíte o genetice a o tom, že je dobrý nápad nechat si sekvenovat svůj genom, což jste také udělal. Ale není taková znalost v rukou laiků – o těch se sklony k hypochondrii nemluvě – nebezpečná?
Vycházím z jednoho jednoduchého principu: vždycky je lepší vědět než nevědět. Vždycky. I když v některých vzácných případech může být ta informace těžká a člověk by bez ní možná žil klidněji, stejně si myslím, že i tak je lepší vědět. Jako vědec jsem zastánce vědění.
„Z depky navozené hlupákem se rychle vyspím,“ říká držitel České hlavy Julius Lukeš. Foto: Jakub Plíhal, Deník N
Chci znát svoji DNA, nebo nechci? Ano i ne jsou legitimní odpovědi, s obojím se dá žít, nikomu to nevnucuju. Ale pokud chtějí lidi žít déle, zdravěji a spokojeněji, je podle mě lepší mít informaci ze své DNA vyčtenou. Ale pozor, taky dobře interpretovanou.
Na to jsem narážela. Nechat si udělat za několik set dolarů analýzu je jedna věc, ale co pak s ní, když tomu nerozumím? Interpretace je další a asi o dost dražší krok, ne?
Zatím ano. Nebylo dost lidí, kteří by ta data uměli vykládat. Ale očekáváme, že hodně pomůže umělá inteligence: z těch více než tří miliard písmen genomu totiž dokáže porovnat obrovské množství kombinací a vytáhnout konkrétní rizika i souvislosti, tím se ta služba výrazně zlepší.
Rakovina je chyba systému
Začněme od vás. Vyčetl jste tam něco, co vám opravdu pomůže nebo pomohlo se nějak zařídit v životě?
Je to víc věcí, tak se podělím třeba o tuto: můj tatínek zemřel na rakovinu prostaty, strejda taky. A já jsem si v genomu našel mutaci, která riziko rakoviny prostaty zvyšuje. Ne dramaticky, ale zvyšuje.
Riziko je vyšší obecně, rakovinu dostává velké procento lidí, zejména z jednoho prostého důvodu: žijeme déle. A je to vlastně logické. Čím je organismus starší, tím víc chyb jeho buňky dělají. A rakovina je chyba systému.
